Snižte si provozní náklady správnou volbou konstrukcí

Obálka budovy je tvořená konstrukcemi, které vymezují vnitřní prostředí stavby, oddělují ho od vnějšího prostředí. Mezi tyto konstrukce patří obvodové stěny, střecha, okna a dveře, podlaha nejnižšího podlaží, tj. podlaha na terénu. Jednotlivé konstrukce musí být řádně napojené, aby nedocházelo k nežádoucím únikům tepla.

Obálka budovy musí odolávat zatížení jak vlastní konstrukce, tak vlivu provozu (např. ochrana před chemickými látkami, vysokou vlhkostí vzduchu, nízkou nebo naopak vysokou teplotou).

Na stavbu působí klimatické jevy – sluneční záření, déšť, sníh, mráz, kroupy, teploty (výkyvy během dne a roku), tlak a sání větru. Podzemní část stavby je navíc namáhaná zemní vlhkostí, působením spodní vody a chemických látek v podloží.

Kvalita obálky budovy je daná platnými technickými normami – například kolik tepla nebo vzduchu může přes konstrukci projít. Návrh a provedení má tedy zásadní vliv na energetickou náročnost budovy.

Tepelně technické požadavky

Tepelně technické vlastnosti materiálů tvořících obvodový plášť budovy jsou významnými činiteli, kteří značně ovlivňují celkovou energetickou náročnost budov. Spotřeba energie na vytápění budovy představuje největší podíl z celkové spotřeby energií budovy.

Dodržení tepelně technických požadavků zamezí vzniku tepelně technických vad a poruch budov a zároveň vytvoří tepelnou pohodu uživatelů uvnitř objektu.

epelně technické požadavky zohledňují šíření tepla, vzduchu a vlhkosti konstrukcemi a prostup tepla obálkou budovy.

Šíření tepla konstrukcí

Teplo, které se šíří konstrukcí obvodového pláště se dá popsat dvěmi veličinami, a to: nejnižší vnitřní povrchovou teplotou konstrukce a součinitelem prostupu tepla.

• Nejnižší vnitřní povrchovou teplotu konstrukce Θ_si [°C] je vhodné hodnotit v poměrném tvaru jako teplotní faktor vnitřního povrchu. Je jednoznačnou vlastností konstrukce nebo styků konstrukcí ve sledovaném místě, která nezávisí na teplotách přilehlých prostředí.
• Druhým charakteristickým činitelem hodnocení šíření tepla konstrukcí je součinitel prostupu tepla U [W.m^-2.K^-1].  Celková výměna tepla v ustáleném stavu mezi dvěma prostředími vzájemně oddělenými stavební konstrukcí o tepelném odporu R s přilehlými mezními vzduchovými vrstvami, zahrnuje vliv všech tepelných mostů včetně vlivu prostupujících hmoždinek a kotev, které jsou součástí konstrukce.

Šíření vhkosti konstrukcí

U obvodových plášťů je nutné posoudit a sledovat množství zkondenzované a vypařené vodní páry uvnitř konstrukce .

Schopnost pohybu molekul vodní páry je dána difúzí, tj. pohybem molekul vodní páry z prostředí o vyšším parciálním tlaku do prostředí o nižším parciálním tlaku páry.. V konstrukcích, které oddělují od sebe prostory s různým teplotním režimem a z rozdílným parciálním tlakem par, dochází k difúzi nenasycených vodních par. V místech, kde se sníží teplota par na úroveň jejího nasycení, změní se pára na vodu. Kondenzát může vsáknout do konstrukce, odteče nebo se odpaří.

• odpařováním odebírá kondenzát z okolí teplo a ochlazuje konstrukci.
• Při odtékání rozpouští některé z materiálů a zabarvuje povrch konstrukce.
• Po vsáknutí se mění rozměry prvků a degradují se tepelně izolační vlastnosti materiálů.
• Pokud uvedené defekty nemění některé z funkcí stavby je taková stavba odolná proti kondenzaci vody.

Šíření vzduchu konstrukcí

Při posuzování šíření vzduchu uvnitř obvodového pláště budovy je pozornost zaměřena zejména na průvzdušnost.

Průvzdušnost stanovujeme pro funkční spáry výplně otvorů a lehkých obvodových plášťů, pro spáry a netěsnosti ostatních konstrukcí obálky budovy a pro celou obálku budovy.